Má novoroční cesta na jih se nakonec pěkně vyvedla. Sice bylo vše trochu jinak, než jsem plánovala, ale to je koneckonců součást dobrodružství.
Silvestra jsem strávila u moře v Mui Ne s ruskými kamarády, v téměř stejné sestavě jako před dvěma lety. To byla taková ta klasická „dovolenková“ část cesty. V Mui Ne jsem potkala jednoho Čecha, se kterým jsme pak jeli do Phan Rangu a Nha Trangu. Bohužel jsme měli pekelnou smůlu na počasí – ve Phan Rangu, který si pamatuji jako jedno z nejslunnějších míst, kde jsem kdy byla, bylo zataženo a poprchávalo a v Nha Trangu to bylo ještě horší. Ale i tak jsme si pronajali motorku. Ve Phan Rangu to byl celkem výkon, v celém stotisícovém městě není jediná půjčovna a k přesvědčení xe oma/mototaxikáře, aby nám na den pronajal svůj stroj, jsem musela použít všechen svůj um a ještě nás to přišlo pěkně draho (asi 180 000 dongů, což je dost v porovnání s 50 000, které jsme platili v Nha Trangu). Ne, že bychom na vyjížďkách kolem obou měst viděli něco úchvatného – solná pole, která byla naším cílem byla nedávno „sklizena“, takže nic fotogenického, ale i tak to bylo zajímavé, prostě vietnamský venkov.
Hlavním cílem mé cesty na jih však bylo navštívit mou vietnamskou kamarádku Duong a její rodinu. Vietnamci jsou lidé velmi pohostinní - bydlela jsem samozřejmě s rodinou, spala v jedné posteli se Duong a její čipernou pětaosmdesátiletou babičkou a celé čtyři dny strávené ve Vung Tau a Ba Ria, kde Duong bydlí, jsem doslova projedla. Duong neustále kupovala nějaké dobroty a její teta s maminkou vyvářely. Snědla jsem kvanta krabů, chobotnic, mušlí a všeho možného dalšího.