To, že lidé z některých částí severního Vietnamu zaměňují hlásky L a N, nám paní lektorka Bình sdělila již v prvním ročníku. V té době to pro mne bylo vcelku nepředstavitelné a když jsem před dvěma lety byla poprvé v Hanoji, ani jsem to moc nezaregistrovala. Buď díky nedostatečné jazykové vybevanosti, nebo tu prostě před dvěma lety bylo méně lidí z Hưng Yên, Hải Phong, Hải Dương a dalších oblastí, kde je tato - korektně řečeno - odchylka od normy rozšířená. Vlastně jsem si záměny L a N všimla až když jsem minulý rok učila vietnamské studenty češtinu. Pro některé z nich byl nepřekonatelný problém vyslovit správně slovo banán. Namísto toho říkali balán. Jejich spolužáci z toho samozřejmě měli náležitou švandu. Podle této záměny totiž snadno poznáte, že mluvčí je nhà quê (vesnický křupan). Jinak záměna L a N asi i Vietnamcům občas působí potíže při komunikaci. Vietnamská slovna jsou krátká (nejdelší slova mají tuším 6 písmenek) a jednoslabičná, takže záměna jedné hlásky snadno změní význam slova - například z lo (mít starost, obávat se) se rázem stává no (být sytý).
Když jsme do Hanoje přiletěly tentokrát, narazily jsme na tento jev hned na letišti. Těsně před půlnocí, v horku a dusnu půlky září, které člověka praští přes obličej jako cihla, na nás řidič taxíku, poté co jsme usmlouvaly cenu na polovinu, zašveholil: "Trời lóng phải không?". Chvilku trvalo, než nám došlo, že má na mysli "Trời nóng phải không?" tedy "To je ale vedro, že?". A lidí, kteří takhle mluví, jsou tu tentokrát kvanta, stále se nás někdo ptá "Jak dlouho už jste ve Vietlamu?" "Jak se vám líbí v Haloji?", jíme lêmy místo nêmů (jarních závitků), Lada dokonce někoho slyšela místo spony là (být) říkat nà! A samozřejmě se to vztahuje i na cizí slova v psaném projevu - místo nilon se občas objeví ninon, místo diezel diezen. Nejhorší na celé věci je, jak rychle si na to zaměňování člověk zvykne. Občas mi někdo něco říká a já nejsem schopná určit, jestli L a N zaměnil nebo ne. Možná, že za 20, 30 let to dojde tak daleko, že oficilání název Vietnamu se změní na Socialistická republika Vietlam.
Když jsme do Hanoje přiletěly tentokrát, narazily jsme na tento jev hned na letišti. Těsně před půlnocí, v horku a dusnu půlky září, které člověka praští přes obličej jako cihla, na nás řidič taxíku, poté co jsme usmlouvaly cenu na polovinu, zašveholil: "Trời lóng phải không?". Chvilku trvalo, než nám došlo, že má na mysli "Trời nóng phải không?" tedy "To je ale vedro, že?". A lidí, kteří takhle mluví, jsou tu tentokrát kvanta, stále se nás někdo ptá "Jak dlouho už jste ve Vietlamu?" "Jak se vám líbí v Haloji?", jíme lêmy místo nêmů (jarních závitků), Lada dokonce někoho slyšela místo spony là (být) říkat nà! A samozřejmě se to vztahuje i na cizí slova v psaném projevu - místo nilon se občas objeví ninon, místo diezel diezen. Nejhorší na celé věci je, jak rychle si na to zaměňování člověk zvykne. Občas mi někdo něco říká a já nejsem schopná určit, jestli L a N zaměnil nebo ne. Možná, že za 20, 30 let to dojde tak daleko, že oficilání název Vietnamu se změní na Socialistická republika Vietlam.
