Tak za pár hodin jedem. Přílet v sobotu 17:50. Tạm biệt Hà Nội!

Čínsko-vietnamské vztahy à la Huy

Pan učitel Huy nám ve středu odpoledne skutečně dává zabrat. Minule to byla diskuze o rovnoprávnosti žen, tentokrát jsme si vyslechly přednášku o vietnamsko-čínských vztazích posledních 50 let. V minulých dnech totiž došlo k incidentu mezi vietnamskými a čínskýmu loděmi v Jihočínském moři, kde se nachází startegické a sporné Spratleyho a Paracelské ostrovy. Ty skrývají podle všeho značné zásoby ropy a mimo jiné si je nárokuje jak Čína tak Vietnam (viz mapka). Pana učitele události minulých dnů očividně rozrušily a tudíž se rozhodl obvyklý výklad o slovních druzích odložit na jindy.

Takže jak to tedy s těmi moderními vietnamsko-čínskými vztahy milé děti vlastně je?

Historická data ve výkladu pana učitele seděla, pak ale došlo na to, co jsou ti Číňani vůbec zač a jaké že to mají plány. Ve zkratce jsme se dozvěděly toto:

Číňané jsou ti nejprohnanější a nejodpornější lidé na světě. Vyplývá to z celé jejich kultury a historie. V Číně je totiž stále vlivný konfucianismus. Konfucianismus je jak známo reakční a brání rozvoji ekonomiky. Navíc jsou Číňané přesvědčeni, že Čína je říší středu, tedy středobodem celého vesmíru, a oni že jsou nejlepším národem, něco jako nadlidé, že mají právo vládnout světu a že všichni ostatní jsou barbaři. Čínská vláda se neustále snaží všemožně škodit Vietnamu. Mimo to, že se snaží získat Spratleyho a Paracelské ostrovy (odvěkou to součást Vietnamu), navíc Čína sabotuje vietnamskou ekonomiku. Čínští špióni třeba onehdá v horských oblastech mezi lidmi rozhlásili, že za astronomické částky vykupují buvolí kopyta. Nebozí chudí rolníci tedy s vidinou tučných zisků pozabíjeli své buvolky (bez nichž nemohou orat) a chtěli kopyta prodat, ale čínští špioni se jim vysmáli, protože kdo to kdy slyšel, vykupovat buvolí kopyta! V Číně také byla po určitou dobu vysoká poptávka po vietnamských melounech. Všichni rolníci ve středním Vietnamu tedy začali pěstovat melouny. Ale když melouny uzrály, prohnaní Číňané už melouny nechtěli a mnoho lidí přišlo na mizinu. Všechno je to práce čínských špionů, kterými je Vietnam prolezlý. Jejich přisluhovači jsou dokonce ve vládě! Pan učitel osobně učil několik skupin čínských studentů. Někteří na školu kašlali, někteří byli průměrní, ale pak tam byli podezřele nadprůměrní studenti, kteří toho věděli podezřele mnoho o věcech, o kterých studenti nemají co vědět. To byli jistě špióni případně budoucí špióni. A teď si chtějí přivlastnit Trường Sa a Hòang Sa (Spratelyho a Paracelské ostrovy)! Ta stará bába Jiang Yu (mluvčí čínského ministerstva zahraničí) tvrdí, že vietnamské lodě zaútočily na lodě čínské a snaží se Vietnam očernit před světovou veřejností!!!

To už byl pan učitel ve varu a v očích mu svítily fanatické ohníčky. Trochu se uklidnil, když nám vyložil, jak jsou ti Číňané hloupí, že na vojenských přehlídkách celému světu ukazují všechny své nejmodernější zbraně, kdežto Vietnam má TAJNÉ zbraně. Stejně tak všichni vědí, že čínská armáda má 2 miliony vojáků, ale počet vietnamských vojáků je státní tajemmnství.

No zas jsme jednou nevěřily svým uším. Po celou dobu výkladu jsem se snažila tvářit normálně, zdvořile přikyvovat a ukliňovat Martu, která vypadala, že panu učiteli každou chvíli skočí po krku. Začínám mít podezření, že nás vyučuje agent z útvaru A25, tedy vietnamské kulturní policie, čemuž nasvědčují různé drobné indicie (vysoký stupeň politické uvědomělosti, neustálé opěvování A25 a KGB, fakt, že pan učitel studoval v Rusku, tajnůstkářství ohledně toho, kdo je jeho zaměstnavatel apod.).

Kulturní relativismus po vietnamsku

Onehdá jsme s naším novým učitelem v hodině diskutovali o rovnoprávnosti žen. Vlastně to začalo úplně nevinně. Propagandistickým sloganem zaměřěným na ženy "Giỏi việc nước, đảm việc nhà" (být vynikající v práci pro stát/v kariéře a zároveň budovat šťastnou harmonickou rodinu) ilustrujícím jakýsi gramatický jev. Na otázku zda je to realistický požadavek jsme odpověděly, že samozřejmě ano, s čímž náš učitel nesouhlasil.
A začala hodinová diskuze. Nebudu zabíhat do detailů. Ve zkratce - žena je stvořena pro mateřství a je v této roli nezastupitelná, není možné aby žena byla zároveň úspěšná v kariéře a měla harmonickou rodinu, není možné mít úplnou rovnoprávnost. Jako v každé místní debatě na úrovni bylo třeba zmínit 5 fází společenského vývoje z hlediska marxismu (prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická společnost), to že se společnost vyvíjí od matriarchátu k patriarchátu a podobné bludy, které místní vysokoškolští studenti memorují v rámci povinných kurzů marxismu-leninismu. Pro našeho učitele závěrem bylo, že západní a východní kultura se liší a svoboda a rovnoprávnost je tady ve Vietnamu přirozeně také odlišná, protože vietnamská kultura je odlišná a Vietnam má odlišnou historickou zkušenost.
Nu ano, samozřejmě má na určité úrovni pravdu, což my - odkojené Skupnikovým kulturním relativismem na Ústavu etnologie - uznáváme. Ovšem stále mám dojem, že když chce nějaká země požívat výdobytků moderní společnosti (zde to většinou znamená ekonomické a technologické výdobytky), nutně s tím ruku v ruce jdou výdobytky společenské. Prostě není možné, aby se jedna část kultury změnila, zatímco jiná zůstala netčená. Už mě vyloženě unavuje ne-li vytáčí neustálé používání kulturního relativismu k ospravedlňování všelijakých odsouzeníhodných jevů. Nerovnoprávnost žen ve vietnamské společnosti? Nedodržování lidských práv? Nedemokratičnost? Nelidské zacházení se zvířaty? Korupce? To že lidé nenosí helmy na motorkách a řídí opilí? Ale vždyť to je všechno vietnamská kultura!

Faktem je, že vietnamská společnost se mění závratnou rychlostí a zrovna problém ženské rovnoprávnosti se podle všeho vyvíjí dobrým směrem. Jen mě vytáčí poslouchat blahosklonně podávané alibistické pseudovzdělanecké žvásty o rozdílnosti kultur. Propaganda z toho přímo trčí (dnes již nikoliv socialistická, nýbrž nacionalistická). Co mě na druhou stranu potěšilo je fakt, že jsme byly schopné hodinu diskutovat ve vietnamštině o otázkách rovnoprávnosti a svobody a dokonce i smysluplně argumentovat.

Přiznávám, že dnes jsem se v průběhu hodiny řízení v podvečerní špičce málem několikrát rozbrečela strachy a vzteky. Proč sakra musím řídit v zemi kde:

1. na silnici platí právo silnějšího/většího a řidiči jsou bezohlední
   
2. lidé nechápou, co to znamená dát někomu přednost nebo dodržovat rozumné rozestupy mezi vozidly
   
3. lidé nechápou rozdíl mezi dálkovými a normálními světly
4. lidé při odbočování nepoužívají blinkr, případně ho nechávají zapnutý, i když nikam neodbočují
   
5. všichni neustále troubí a nedochází jim, že tím jednak zvyšují hladinu stresu mezi ostatními řidiči, jednak pak už nikdo troubení nevnímá jako varovný signál
6. řidiči kamionů a nákladních vozů nechápou, že když zatroubí (což zní zhruba jako siréna zámořského parníku), řidič motorky může snadno dostat psotník a spadnout jim přímo pod kola (tato příčina nehod není výjimečná)
7. je normální řídit pod vlivem alkoholu ("je to větší zábava a člověk lépe cítí rytmus provozu")
8. je normální jezdit v protisměru, případně krosit ulici naštorc
9. je normální jezdit na červenou
10. je normální na křižovatce odbočovat z pravého pruhu vlevo a naopak
11. je normální jezdit po chodníku
12. je normální při řízení nejen telefonovat, ale i psát smsky
13. děti nemusí nosit helmy
14. dospělí neradi nosí helmy
15. je normální vézt na motorce 3 a více lidí
16. 50% řidičů řídí jako by byli po lobotomii